Zřícenina hradu Lipnice (prohlídky), Lipnice nad Sázavou | Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina

Rejstříkové číslo KP: 32798/6-279 URL: www.hrad-lipnice.eu GPS souřadnice: 49°36´51.147´´N, 15°24´48.064´´E Slohové období (hlavní): Gotika Slohové období (další): Baroko

Podrobný popis:

Hrad charakterizují dva rozsáhlé hradní paláce a monumentální obytné věže: zastřešený Samson a torzo obranné Velké věže. Téměř celé vybavení interiérů poničil v 19. století požár. V mohutných hradních sklepích se nachází bývalá hodovní síň pánů z Lipé, v prvním patře věže Samson pozdně gotická soudní síň. Hradní expozici doplňuje množství kamnových kachlů, které byly nalezeny v sutinách při opravách hradu v průběhu 20. století. Lipnický hrad byl založen kolem roku 1310 jednou z větví starobylého českého rodu Ronovců-Lichtemburků. V roce 1319 byl hrad krátce královským majetkem. Postupně se zde vystřídalo několik majitelů. Největšího rozkvětu hrad dosáhl za husitského hejtmana Mikuláše Trčky z Lípy a jeho potomků, kdy se stal centrem panství jednoho z nejvýznamnějších českých protestantských rodů. V tomto období byl velkoryse přestavěn do podoby pozdně gotické hradní residence. Počátek 17. století byl dobou tragického stavovského povstání, které zapříčinilo konec samostatného Českého království a začátek třicetileté války. Trčkové se do povstání nijak aktivně nezapojili a později dokonce přestoupili na katolickou víru. Syn Jana Rudolfa, Adam Erdman Trčka, spojil svoji kariéru s vojevůdcem Albrechtem z Valdštejna. Stal se nejen jeho generálem, ale i švagrem a spolu se svým velitelem byl roku 1634 zavražděn v Chebu. Jan Rudolf Trčka zemřel nedlouho po svém synovi a s ním zašla i sláva rodu. Trčkovský majetek, v té době jeden z největších v zemi, byl zabaven a rozdán cizincům bojujícím v habsburské armádě. Roku 1645 obsadila hrad švédská posádka a pustošila okolí. Hrad ani městečko se z rány jim uštědřené třicetiletou válkou už nikdy zcela nevzpamatovaly. Úpadek malého provinčního panství nezastavili ani další majitelé, kterými byli v 18. a 19. století Palmové a Trauttsmandorffové. Hrad sloužil v té době pouze jako sídlo správy panského velkostatku. Po požáru v roce 1869 zůstala zřícenina opuštěna až do roku 1913, kdy se začalo s obnovou hradu. Od roku 1953 je hrad státním majetkem ve správě NPÚ.