Budova byla vystavěna v roce 1707 jako státní sklad solního monopolu. V roce 1766 při velkém požáru vyhořela. Na "Národní dům" byla přestavěna v letech 1895-1896 místním stavitelem Stanislavem Rokosem. Občané Pelhřimova se inspirovali sbírkou na postavení Národního divadla v Praze a založili fond na výstavbu "Národního domu".
Rejstříkové číslo KP: | 11341/3-6113 | GPS souřadnice: | 49°25'51.247"N, 15°13'17.557"E | Slohové období (hlavní): | Historizující slohy |
|
Podrobný popis:
Jednoduchá budova solnice bez ozdob a štítů byla vestavěna do hradeb, které kdysi vedly středem budovy. Vešlo se do ní až 20 000 soudků soli. Po požáru sloužila jako čtyřpatrová sýpka, později zde byla sedlářská dílna a úschovna městského pohřebního vozu. Na přestavbu prozatím nebyly peníze. Václav Petrů, první ředitel gymnázia, ji dokonce nazýval starým strašidlem. Byla zde restaurace, konaly se tu plesy, spolkové schůze, divadelní představení, koncerty a bylo tady dokonce i kino. Za 1. světové války zde byl zřízen vojenský lazaret, za 2. světové války se tady provizorně vyučovalo.
Při vstupním průčelí se nachází balkon na mohutných předsazených pilířích a velké půlkruhové okno. Na pravé boční straně na místě původních vrat do solnice bylo v roce 1922 přistavěno dvojramenné schodiště. Nad ním se nachází ve štuku provedený městský znak.