Polozděná zvonice z doby kolem roku 1600, s mírně ustupujícím bedněním zvonového patra obnoveného krátce před rokem 1790, je součástí areálu kostela sv. Jana Křtitele. V její spodní části se nachází vstupní brána, která je u tohoto druhu zvonic poměrně běžná. Kostel se zvonicí a kamennou zdí tvoří typ tzv. opevněného kostela.
Rejstříkové číslo KP: | 24502/7-4462 | GPS souřadnice: | 49°42'44.418"N, 16°1'49.413"E | Slohové období (hlavní): | Renesance | Slohové období (další): | Baroko |
|
Podrobný popis:
Počátky polozděných zvonic tohoto typu lze na našem území předpokládat již v předhusitských dobách. Stavba svratecké zvonice je po konstrukční stránce charakteristická především zdivem končícím v úrovni podlahy zvonového patra. Tato masivní hmota má význam pro přenesení sil a vah, které do patra přecházejí pohybem zvonů skrze trojúhelníkovou vzpěradlovou konstrukci zvonové stolice (vzpěradlová konstrukce se vyznačuje velmi stabilními trojúhelníkovými dřevěnými konstrukčními rámy, které jsou v tomto případě usazeny na zděný věnec zvonice). Bednění patra se třemi zvony, z roku 1480, 1561 a jedním mladším zvonem, je prolomeno pouze malými čtvercovými okny. Rozměrnější okna v případě dřevěných zvonových pater nebyla nutná z důvodu dobré průzvučnosti dřevěného materiálu. Do roku 1947 sloužila zděná část objektu jako márnice.