Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina
Kostel sv. Petra a Pavla, Ledeč nad Sázavou
zpět do výpisu
Ledečský kostel ze 14. století je díky své dekorativní síťové klenbě evropským unikátem. Výjimečný byl také jeho zvon, o kterém se vypráví pověst. Když se zdejší pán Jan Burian ani po třech letech nevracel z války, nechali jeho příbuzní z jeho mincí ulít zvon a pověsit do kostela. Nikdo jej však nedokázal rozeznít – až jednoho dne začal zvonit sám a ohlásil tak šťastný návrat svého pána. Ten jej také dotykem dvou prstů zastavil a tento otisk zůstal na zvonu navždy.
Region: | Světelsko a Ledečsko | Okres: | Havlíčkův Brod | Obec: | Ledeč nad Sázavou | Ulice: | Mlýnská |
|
Zpřístupnění: | přístupné s omezením | Bezbariérový přístup: | ano s omezením | Způsob ochrany: | kulturní památka |
|
více informací
Rejstříkové číslo KP: | 15511 / 6-265 | URL: | www.ledecns.farnost.cz | GPS souřadnice: | 49°41'43.799"N, 15°16'48.188"E | Slohové období (hlavní): | Gotika |
|
Podrobný popis:
Kostel byl již roku 1350 zapsán do seznamu církevních objektů pražského arcibiskupství a tento zápis je také první písemnou zmínkou o něm. Z doby okolo roku 1400 pak pochází presbytář a severní boční kaple Panny Marie. Roku 1406 už bylo při kostele zřízeno kaplanství. Celá stavba je nádhernou ukázkou vrcholné gotiky. Kněžiště je například zaklenuté křížovou klenbou a osvětlené čtyřmi vysokými okny s překrásnou kružbou.
Stavba byla dokončena v 16. století za vlády Jana Buriana Ledečského z Říčan a Zdeňka Meziříčského z Lomnice. V té době byla postavena věž, která je až po vrcholek kříže na její špici vysoká 64 m. V tomto století, v době největšího rozkvětu ledečského hrnčířství, vznikla také místní unikátní klenba. Její síťové hliněné žebroví nemá nosný, ale pouze dekorativní účel, což je v Evropě raritou. Mezi žebry můžeme vidět i erby místních pánů a jejich příbuzných. Pod presbytářem je umístěna hrobka pánů Meziříčských z Lomnice. Od roku 1960 je nad kněžištěm umístěno břevno nesoucí sochu Ježíše Krista na kříži. Tato plastika nahradila pseudogotický oltář z roku 1883.
Kostel ale postihla i řada neštěstí – kromě ohromné povodně roku 1714 i požáry v letech 1643, 1720 a 1806. Poslední požár dokonce zničil i čtyři zvony, nové pak byly instalovány až roku 1827. Velká rekonstrukce proběhla i ve dvacátém století, v letech 1930-1931. Interiér byl opravován mezi roky 1968 a 1970. I v dalších letech byl kostel využívaný, doplňovaný o nové obrazy, varhany i zvony.