První zmínku o městských hradbách můžeme zachytit v 1. polovině 14. století, jednalo se tehdy s největší pravděpodobností o opevnění osídlení kolem kostela sv. Ducha. Po vytyčení města v 2. polovině 14. století pak byl hradební systém rozšířen a jeho pozůstatky můžeme dodnes vidět zejména na jihozápadní straně města. Do současnosti se dochovaly i dvě vstupní brány.
Rejstříkové číslo KP: | 24688/7-5249 | GPS souřadnice: | 49°10'57.992"N, 15°27'13.635"E | Slohové období (hlavní): | Gotika | Slohové období (další): | Renesance | Slohové období (další): | Baroko |
|
Podrobný popis:
Do Telče se původně vstupovalo dvěma hlavními bránami. Dodnes dochována a na původním místě stojící Velká brána byla v průběhu staletí stavebně upravována a některé její části byly zbořeny. Malá (dolní) brána se rovněž nezachovala ve své původní podobě – nahradila ji renesanční budova, která se stala součástí zámku. Zbytky menší branky jsou částečně zachovány ve hmotě raně barokního konviktu sv. Andělů.
Zásadní roli ve fortifikačním systému města hrál vodní prvek. Telčský potok propojoval několik rybníků – Staroměstský, Roštejnský, Nadýmač, Křížkovský, Novoměstský a Ulický). Systém doplňovaly ještě obranné bašty a barbakán, který se nacházel v prostoru před Malou bránou.
Hradby začaly být měšťany postupně prolamovány koncem 18. století, kdy jimi vymezený prostor přestal dostačovat rozvoji města. Ovšem již v 17. století jsou doloženy zprávy o využívání hradebního příkopu pro jiné než obranné účely. Další využití hradeb je možno pozorovat zvláště v zadních partiích pozemků u domů na tzv. Velkém loubí, kdy k nim byly postupně přistavovány hospodářské i menší obytné objekty. Hradby se tak staly součástí těchto nemovitostí, což je zde možné vidět dodnes.