Portál kulturního a přírodního dědictví Kraje Vysočina
Socha sv. Anny u kostela sv. Víta, Jemnice
zpět do výpisu
Sousoší sv. Anny Samotřetí je dílem neznámého barokního umělce z 18. století. Světice drží v levé ruce postavu malého Ježíška, z pravé strany se k ní vine, v gestu sahajícím po dítěti, postava Panny Marie. Anna má ustaraný výraz, jako by předjímala další osudy rodiny. Zkušené sestavení kompozičního řádu sousoší prozrazuje autorství umělce vysoké úrovně.
Region: | Moravskobudějovicko a Jemnicko | Okres: | Třebíč | Obec: | Jemnice |
|
Zpřístupnění: | volně přístupné | Bezbariérový přístup: | ano s omezením | Způsob ochrany: | kulturní památka |
|
více informací
Rejstříkové číslo KP: | 68923/7-2754 | GPS souřadnice: | 49°1'12.375"N, 15°34'44.96"E | Slohové období (hlavní): | Baroko |
|
Podrobný popis:
Rodiče Panny Marie byli zřejmě dosti prosperující pastýři, kteří výtěžek svého hospodářství spravedlivě dělili mezi jeruzalémský chrám, pomoc chudým a vlastní potřeby. Problémem bylo to, že neměli děti. Neplodnost u Židů byla považována za výraz nepřízně Boží a chrámoví kněží dokonce jednoho dne z toho důvodu odmítli přijmout oběti, které chrámu přinesli. Hluboce ponížený Jáchym odešel do pouště, kde se čtyřicet dní postil a modlil k Bohu. Po čtyřiceti dnech se mu zjevil anděl a oznámil mu, že jeho modlitby byly vyslyšeny a slíbil jim narození dítěte. Skutečně se jim přes vysoký věk narodila dcera, které dali jméno Marie. Otec zemřel krátce po jejím narození a Marie byla ve třech letech předána do výchovy správě jeruzalémského chrámu. Svatá Anna se údajně dožila vysokého věku.
Svatá Anna byla široce uctívána v lidových vrstvách i bez oficiálního požehnání církve. Doložen je až dopis papeže Urbana VI. z roku 1378, kdy povoluje Anglii uctívání sv. Anny jako světice. Anenská tradice dosáhla vrcholu v 15. a 16. století, když papež Sixtus IV. přijal Annu roku 1481 do římského kalendáře a jeden z jeho pozdějších nástupců Řehoř XIII. ustanovil její slavnost v roce 1584 na 26. července. O šíření úcty ke sv. Anně se zasloužili zejména církevní řeholníci – kapucíni, karmelitáni, benediktini a augustiniánští kanovníci.
Někdy je svatá Anna, a to zejména v uměleckých zobrazeních, označována jako „samodruhá“ a „samotřetí“. Jedná se o staročeské výrazy. Výraz „samodruhý“ se používal pro těhotnou ženu, která již nebyla sama, protože nosila dítě. Výraz „samotřetí“ pak pro babičku, která vychovala dceru a ta zase dceru nebo syna. Proto bývá sv. Anna Samodruhá zobrazována s Pannou Marií a sv. Anna Samotřetí s Pannou Marií a Ježíšem.