 
          
    
      Zcela unikátní je celistvost a rozsah židovské čtvrti. Z původního židovského ghetta, které obsahovalo 108 domů a 2 stavební parcely, bylo zbořeno pouze 5 domů. Dochovaly se dvě synagogy, školy, rabinát, chudobinec, nemocnice, bývalý výrobní areál a rozlehlý židovský hřbitov. Židovská čtvrť v Třebíči byla v roce 2003 spolu s bazilikou sv. Prokopa zapsána na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO jako doklad pozoruhodné symbiózy dvou rozdílných kultur.
      
 
      
        
          
            
              | | Rejstříkové číslo KP: | součást MPZ Třebíč a památka UNESCO |  | GPS souřadnice: | 49°13'1.695"N, 15°52'32.908"E |  | Slohové období (hlavní): | Renesance |  | Slohové období (další): | Klasicismus |  | Slohové období (další): | Baroko | 
 | 
          
         
        
          Podrobný popis:
          Židovská čtvrť v Třebíči je výjimečným dokladem stavebních a kulturních tradic komunity žijící v diaspoře uprostřed jiného kulturního a náboženského prostředí. Zároveň je svědectvím již zaniklé formy života nábožensky uzavřené komunity v oddělené čtvrti. Židovské sídliště v Třebíči existovalo prokazatelně již v roce 1338 a spolehlivě je doloženo k roku 1410. Základem urbanistické skladby jsou dvě páteřní ulice (dnes ulice Blahoslavova a ul. Leopolda Pokorného), na které navazuje 14 uliček. Území je sevřeno přirozenou přírodní hranicí (řekou Jihlavou a skalním masivem tzv. Hrádkem). Domy v židovské čtvrti jsou horizontálně a vertikálně členěny na samostatné domovní díly (tzv. kondominia), přičemž každý domovní díl měl svého majitele. Židovské město je příkladem maximálně zastavěného území. Budovy zpravidla nemají zázemí dvorků a hospodářských staveb. Stavby domů jsou navzájem stavebně propojené, mezi nimi probíhají tmavé průchody, křivolaké uličky či soutky. Jádra a dispozice domů jsou renesanční a barokní, což dokládají i příklady slohových detailů: hřebínkové klenby, kamenná ostění dveří a oken, rohová loubí.